|
Čtvrtý červnec 1991 se stal dnem splněných snů mnoha fanoušků rockové hudby v tehdejším Československu. Toho dne totiž poprvé vystoupili v
Praze Jethro Tull, kapela, která zásadním způsobem ovlivňovala hudební vkus českého rockového publika od roku 1968 po celá sedmdesátá léta.
A pro mnohé zůstává Ian Anderson a značka Jethro Tull ikonou dodnes...
Jsem jedním z těch, kteří kapelu sledují již přes třicet let, a protože se blíží čtyřicáté výročí vzniku Jethro Tull, rozhodl jsem se spolu
s Karlem Brychtou oslavit tento mezník vydáním knihy textů a fotografií.
Napadlo nás, že kromě dobře známého zvuku kapely by možná mnozí fanoušci ocenili také přiblížení obsahu textů, které v případě Jethro Tull
rozhodně nehrají druhořadou roli. Drtivou většinu z nich napsal Ian Anderson. Po celých třicet let jsem je postupně objevoval, překládal,
přepisoval, a znovu objevoval jejich skryté významy, které vystupovaly na povrch až s pokročilejší znalostí angličtiny, anglických erálií,
a nakonec i osoby Andersona samotného. Až nyní se mi je podařilo shromáždit na jednom místě, utřídit a nabídnout širšímu publiku. Jedná se
přitom o všechny doposud vydané texty, protože skupina již několik let nevydala nové řadové album. Čtenář má proto jedinečnou možnost
sledovat vývoj Andersonovy imaginace za celých čtyřicet let. Tématikou jeho textů jsou tři základní okruhy: Člověk a společnost, člověk a
příroda, člověk a náboženství.
Nejde však o žádná kázání a polopatická sdělení. Naopak, nástrojem kritiky jsou mu nejčastěji ironie, černý humor, dvojsmysl a sarkastický
nadhled, a to i nad vlastní osobou. Občas se také objevují surrealistické hříčky typu Matka Husa, V myšlení zatáčky řezejte nebo Hot Mango
Flush, kde jsou slova vlastně jen zvukomalebným nástrojem.
Věřím proto, že se snalostí textů dostane poslech hudby Jethro Tull pro mnohé z vás zcela nový rozměr, doposud opomíjený.
Překlady jsou doprovozeny fotografiemi z českých a moravských koncertů skupiny, jejichž autorem je Karel Brychta. Jde výhradně o jeho
fotografie, dosud nepublikované. Zdá se, že jsou vhodným doplněním a oživením rozsáhlého textu.
A nyní něco k překladům: Jak zjistíte porovnáním s originálními texty, nejde o překlady otrocké. Vždy jsem se snažil najít smysl písně a
jako takový jej čtenáři zprostředkovat v češtině. Zároveň jsem však usiloval o co největší autenticitu použitých výrazů, což zejména u
některých dvojsmyslů nebylo lehké. Proto jsou rýmy zachovány jen někde, ve většině případů byly obětovány v zájmu přesného překladu. Nejde
tedy rozhodně jen o volné přebásnění, které by někdo mohl očekávat. Básníkem nejsem, a za případné těžkopádnosti se čtenáři předem omlouvám.
Nakonec ještě k použitému jazyku - pro sjednocení stylu jsem zvolil hovorovou češtinu. Kapela se od svých počátků prezentovala jako parta
venkovanů, kteří přišli hrát do města (a skutečně tomu tak bylo), balíků, kterým z bot čouhá sláma. Jindy je Anderson stárnoucím rockerem na
motorce nebo potulným zpěvákem na ochozu. Později to byla čtveřice sedláků v kloboucích a vestách, ke kterým mi prostá mluva také sedí víc
nežli řeč spisovná. Zkrátka, jak říká o Andersonovi Jiří Černý v Melodii 2/1989: "Jeho hudba nikdy nevzývala nepřístupné krásky; je
spíš pro chlapy, má drzé čelo, rvačku na krajíčku, nebojí se facek, zavoní vřesem a hnojem..."
Mé poděkování patří Karlu Brychtovi, takto presidentu českého a slovenského Fan Clubu Jethro Tull
www.fanclub.jethrotull.cz, jehož očekávání mne hnala kupředu, a dále Janu
Voorbijovi ze stránek www.cupofwonder.com, a NRT ze stránek
www.ministry-of-information.co.uk, kteří mi pomohli
leccos objasnit...
Vladimír Řepík
Ediční poznámka: Texty jsou řazeny chronologicky tak, jak vznikaly. Později vydané bonusy či dříve nevydané skladby jsou tedy většinou
zařazeny do kontextu alba, při jehož nahrávání vznikly.
|
